Svatomartinská husa

Perokresba © Miroslav Vomáčka, A4, 10/2016

Svátek svatého Martina byl jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Na mnoha místech se konaly poutě, hojně se pořádala martinská posvícení. Hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy (zvané martiny) a roháče. Jídla byla tučná, jako by se chtěli lidé připravit na dlouhou chladnou zimu. Dříve byla martinská husa poslední pečení před šestitýdenním adventním postem. Tento den končívala čeledi služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. Konávaly se dobytčí či výroční trhy. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Děti i hospodáři čekali na první sníh, neboť podle pranostiky Svatý Martin přijede na bílém koni. Lidé si odpozorovaný klimatický jev spojily se světcem, často zobrazovaným na koni, a tak vznikla tato poetická představa. Mezi další pranostiky, které též předpovídají příchod zimy, patří například: Na svatého Martina, bývá dobrá peřina, Martinův led, bude vodou hned nebo Na svatého Martina, kouřívá se z komína.

Zdroj: Wikipedie